Káhira - cestovatelský deník

Luxor - hlavní město Nové říše

Luxor. Karnak.Veset. Théby. Čtyři názvy označující asi nejvýznamnější místo starověkého Egypta. Původní název byl Veset, ze začátku malé bezvýznamné městečko na Nilu. V roce 1550 př. Kr. se stalo základnou pro osvobozující boj Egypťanů proti Hyksósům. Po vítězné válce se stalo důležitým náboženským a správním střediskem, hlavním městem nové sjednocené říše a jeho sláva se šířila po celém tehdy známém světě. Město se rychle rozrůstalo podle jednoznačných pravidel: východní břeh Nilu patřil živým, západní sloužil jako pohřebiště. Nad ním se tyčila hora Vrchol. Egypťané věřili, že je to vstupní brána do říše mrtvých, a tak v její blízkosti pochovávali své zemřelé. Na závěr úvodního textu bychom asi měli objasnit původ zbylých tří jmen zmíněných v úvodu a doplnit názvy míst, která jsou součástí této lokality.
Název Théby je řecký, zatímco Luxor pochází z arabského slova el-Uxur, což znamená ležení nebo opevnění související s vojenskými tábory z římské doby. Karnak je název slavného kláštera ve Vesetu.
V této oblasti se nalézají slavná místa jako Údolí králů, kde jsou hroby mnoha slavných panovníků, Údolí královen s hroby královen a velice zajímavá Der el-Medína, vesnice řemeslníků z období Nové říše.
Ještě malá technická poznámka: v následujícím textu se budeme držet nejobvyklejších názvů jednotlivých památek.

Chrám v Luxoru

Tento chrám je rovněž zasvěcen bohu Amonovi a najdeme jej v jižní části Théb, zatímco Karnak je v jejich severní části. Oba tyto komplexy byly spojeny Alejí sfing, která vznikla v Pozdním období. Do chrámu se vstupuje jedním z nejpůsobivějších vchodů v Egyptě. Pylon byl vyzdoben motivem bitvy u Kadeše, kde vojska faraóna Ramesse II. „remizovala“ s chetitskou armádou. Přes nerozhodný výsledek bitvy byl tento závěr důležitý, protože dvě velmoci tehdy uzavřely mírovou smlouvu a mohly se věnovat bohulibějším činnostem – například stavbě chrámů. Před pylonem stojí několik obřích soch Ramesse II. a jeden ze dvou obelisků z červené žuly. Druhý je od roku 1883 v Paříži.
Chrám má dvě nádvoří spojená úzkou a bohatě zdobenou kolonádou. Uvnitř je síň, jejíž stěny vyprávějí příběh zrození Amenhotepa III. Další část chrámu sloužila od roku 300 n.l.jako svatyně římských císařů a o tisíc let později byla na nádvoří Ramesse II. postavena mešita, ve které se muslimští věřící dodnes modlí. Jinak byl chrám zčásti zavátý pískem a částečně poskytoval přístřeší vesničanům. V roce 1885 začal francouzský archeolog G. Maspero odborné práce v této lokalitě a v roce 1990 při běžných statických zkouškách byly objeveny unikátní sochy, které dnes můžeme obdivovat v muzeu v Luxoru.

Údolí králů

Asi nejznámější pohřebiště egyptských králů leží nedaleko Théb  v tzv. Údolí králů. Toto velmi špatně přístupné místo se stalo ideálním místem posledního odpočinku faraónů 18. až 20. dynastie. Pravděpodobně to byl Ahmose, první panovník 18. dynastie, který tuto tradici založil a poslední hrob patří byl Ramessovi XI. Zajímavé je, že ani Ahmosova hrobka , ani hrobka jeho syna Amenhotepa I. nebyla nalezena. Prvním faraónem, o němž můžeme s určitostí říct, že zde byl pochován, byl Thutmose I. Nejvýznamnějším zase Ramesse II. a nejznámějším Tutanchamon, jemuž k nepředstavitelné slávě pomohlo pouze objevení jeho hrobky.

Chrám v Karnaku

Tento monument nebyl budován jako jednoznačně architektonicky promyšlená a provedená stavba, neboť byl budován a rozvíjen po dobu téměř 2 000 let. Hlavním bohem, který zde byl uctíván, byl samozřejmě nejvyšší bůh Nové říše Amon, ale dostalo se i na jiné bohy, jako např. Nút a Chons. Vznikl zde největší chrámový komplex, kde se každý faraón snažil zalíbit Amonovi novou stavbou, anebo alespoň stavební úpravou. Hradba z nepálených cihel chrání tři posvátné areály, z nichž první byl zasvěcen místnímu bohu války Montovi, druhý hlavnímu bohu Théb Amonovi a třetí jeho manželce Mút. Hlavní část komplexu byl velký Amonův chrám pocházející pravděpodobně z doby třetí říše, ale hlavního rozmachu dosáhl až za vlády panovníků 18. dynastie. Asi poslední panovník, který do vývoje komplexu významně zasáhl, byl král 30. dynastie Nechtnebef. Ten dal chrámům podobu, kterou známe dodnes.

Tutanchámonova hrobka

Faraón Tutanchamon, s největší pravděpodobností syn náboženského reformátora Achnatona a jedné z jeho vedlejších manželek, králů neměl čas vyniknout jako vládce. Na trůn nastoupil jako sedmiletý a zemřel asi na následky zranění hlavy (nevylučuje se ani vražda) o deset let později. Řízením osudu však právě králova předčasná smrt zajistila jeho současnou slávu. Jeho hrob v Údolív době úmrtí ještě nebyl dokončen, a proto byl narychlo pochován do malé hrobky, do které bylo nashromážděno velké množství vzácných předmětů. Pravděpodobně brzy po pohřbu došlo ke dvěma neúspěšným pokusům o vyloupení hrobky, takže byl hrob znovu zapečetěn a faraónovi podruhé přálo štěstí. Sesuv půdy dokonale zakryl vchod do hrobky. Co nedokázal sesuv půdy, dokázaly lidské ruce, které zde vytvořily odpadiště při budování nedaleké hrobky Ramesse VI. Tím se na více než 3 200 let hrobka ztratila světu. V roce 1917 však v Údolí králů zahájil vykopávky anglický archeolog Howard Carter. Po pěti letech bezvýsledné práce už téměř ukončil práce, když objevil do skály vytesaný stupeň a vzápětí schodiště vedoucí k zapečetěnému vchodu do hrobky. Lord Carnarvon, který celý výzkum financoval, se při této zprávě rozjel do Egypta, aby se osobně zúčastnil rozlomení pečetí. To, co se objevilo za dveřmi, předčilo fantazie i největších optimistů. Dnes můžeme jen litovat, že tou dobou ještě neexistovala barevná fotografie, takže všechny dokumenty z otvírání hrobky jsou černobílé.Uveďme pro uilustraci jenom několik základních údajů. Pohřební komora obsahovala čtyři velké pozlacené schránky. Poslední ze tří rakví je zhotovena z necelých 1 140 kg čistého zlata. Vystěhování hrobky trvalo od 27. 12. 1922 až do listopadu 1930.

Chrám v Edfú

Za časů Staré říše bylo Edfú opevněné město. Nejvýznamnější památka, která se však dodnes zachovala, je chrám boha Hora. K němu zřejmě ještě patřil celý komplex budov, které jsou dnes pod normální zástavbou. Mimořádně nádherné je sloupoví síně, které má napodobovat papyrovou houštinu v bažinách. Bohatě zdobené sloupy jsou bohužel na mnoha místech poškozeny z dob raného křesťanství. Stěny chrámu jsou pokryty obrovským množstvím textů, které nám poskytují jedinečné informace o tehdejší době. Vedle velkého vchodu do pronaa stojí proslulá socha boha Hora v sokolí podobě. Na hlavě má dvojitou korunu Horního a Dolního Egy.