Asuán – brána černé Afriky

Pro mnoho turistů je Asuán nejkrásnějším městem celého nilského údolí. V paměti každému zůstává pohádková scenérie žlutých písečných dun, které se na západním břehu příkře svažují k temně modrým vodám Nilu, s jehož barvou tak nádherně kontrastují bílé plachty plachetnic zvaných felúky. Asuán je nejjižnějším egyptským městem, které, ačkoliv má více než čtvrt milionu obyvatel, na některých místech připomíná spíše větší vesnici. Protínají jej pouze tři silniční tahy a průmysl zde téměř neexistuje.

Pohodové město

Asuán leží na křižovatce dávných obchodních stezek. Karavany velbloudů, naložené kořením, slonovinou a bezpočtem dalšího vzácného zboží, tímto krajem projížděly ještě dávno před naším letopočtem. Etnicky náleží k Núbii, kulturní oblasti zasahující až do Súdánu. Ačkoliv jsou Núbijci již dlouho arabizováni, jejich pleť je v porovnání s ostatními Egypťany o poznání tmavší a jejich kultura i architektura obsahuje množství prvků typických pro jižněji ležící africké země. Asuán bývá proto někdy označován i jako brána černé Afriky.

Bílé trojúhelníky štíhlých plachetnic plujících po tmavomodrém Nilu – obrázek charakteristický pro město Asuán.

Hliněné obydlí na ostrově Elefantina

Mauzoleum muslimského světce Agy Chána

Návštěvníci, kteří k této bráně přijedou, oceňují zejména pohodovou a relaxační atmosféru města, které přímo vybízí k procházkám po nábřeží, vyjížďce na velbloudu či plavbě po Nilu. Na pronajaté plachetnici můžete zamířit k některému z ostrůvků, které jsou rozsety na tmavomodré hladině řeky. Největší z nich se jmenuje Elefantina. Je trvale obydlený a na jeho území byla objevena spousta zajímavých archeologických nálezů. Na dalších ostrůvcích se nacházejí luxusní restaurace a hotely, za zmínku však stojí ještě minimálně jeden.

Oranžová hladina životodárného Nilu zbarvená zapadajícím sluncem – kýč nebo pohlazení pro duši romantika?

Nese jméno britského honorárního konzula lorda Kitchnera, který zde založil nádhernou botanickou zahradu. Pobyt v ní je přímo ideálním balzámem na nervy, pocuchané přeplněnou, hlučnou a hektickou Káhirou nebo nekonečnými davy turistů, obléhajících pyramidy v Gíze. V Asuánu si zkrátka odpočinete.

Západní břeh je, podobně jako v Luxoru, mnohem méně obydlený a jeho návštěvníci by neměli vynechat prohlídku skalních hrobů ani malebných rozvalin Simeonova kláštera. Donedávna otevřené a hojně navštěvované mauzoleum muslimského světce Agy Chána je dnes již pro veřejnost bohužel nepřístupné. Abyste se na západní břeh vůbec dostali, musíte využít veřejného přívozu anebo si pronajmout plachetnici. Most byste totiž ve čtvrtmilionovém Asuánu hledali marně.

Vůně a pachy bazaru

Pečlivě naaranžované hromádky pestrobarevného koření nechybí na žádném z egyptských bazarů

Orientální bazary a barevná tržiště, plná překřikujících se prodavačů, najdete ve všech větších egyptských městech, avšak to, které se nachází v Asuánu, patří k nejpopulárnějším. Vyznačuje se nezaměnitelnou atmosférou a proslavilo jej obzvláště kvalitní a čerstvé koření, jehož exotická vůně je součástí vzpomínek každého návštěvníka. Mletá paprika, zázvor, kurkuma, bazalka, kari, tymián, šalvěj, hřebíček, kardamon… Na barevných hromádkách aromatických ingrediencí, pečlivě srovnaných do úhledných kuželů a pyramid, si obchodníci právem zakládají. Mezi oranžovou, červenou, béžovou, hnědou a žlutou barvou se někdy objeví i modrá. Pokud vám bude bezvýsledně vrtat hlavou otázka „kteréže koření má barvu tmavé oblohy?“, odpověď na ni jen tak nenajdete. Modrý prášek totiž není koření, ale indigové barvivo, přidávají ho tam prý proto, aby měli fotografové radost.

Maso se v arabských zemích prodává často přímo na ulici	Ruch na tržnici neustává ani s příchodem noci	Asuánské datle prý patří k nejlepším v celé zemi

Na tržnici

Na tržnici

Na pultech asuánských krámů najdete i vyhlášené oříšky a skvělý rubínově červený slézový čaj, který si nechávají od zdejších obchodníků posílat i zámožní Káhiřané. Velice žádané jsou i datle a fíky. Znalci uvádějí, že místní palmy rodí nejchutnější plody v Egyptě. Turisté nejraději obléhají stánky se suvenýry, kde nakupují bavlněná trička s egyptskými motivy nebo zaručeně pravé svitky papyrusu, zdobené tajemnými hieroglyfy. V bazaru se nacházejí i čtvrti, do kterých cizinci zabloudí jen omylem. Potkáte v nich třeba prodavače náboženských předmětů, sedících znuděně na zemi a pokuřujících neodmyslitelné vodní dýmky nebo zakrvavené řezníky, kteří prodávají maso v příšerném vedru přímo na ulici, v záři poledního slunce. Jako návnadu na zákazníky, které touží přilákat k nákupu, používají useklé hlavy velbloudů, krav a kůzlat, naskládané na pultech v kalužích krve.

Egypťan pokuřující vodní dýmku

Asuán je považován za bránu černé Afriky. Většina místních obyvatel je o poznání tmavší než ve městech na severu

Pro české milovníky masitých pokrmů, zvyklé doma nakupovat v klimatizovaných a téměř sterilních supermarketech, předhánějících se v hýčkání zákazníků a čerstvostí pokrmů, znamená návštěva afrických řeznictví nezřídka šok, z kterého se dlouho vzpamatovávají. Mnozí jakoby zapomněli na základní geografickou poučku, kterou jim vštěpovali již ve školních lavicích: Jiný kraj – jiný mrav.

Trocha historie

 

Asuán je nejdůležitějším městem Horního Egypta. Ve starověku se jmenoval Elefantina, což vyjadřovalo hlavní artikl obchodu, jehož bylo centrem: zde se soustřeďovaly kly ulovených afrických slonů a putovaly jako cenné zboží dál. Řekové jej také nazývali Sjene. Centrum města bylo na ostrově Elefantina, na východním břehu Nilu byly kamenolomy a

"bussines city", na západním břehu hrobky princů, pocházejících z doby mezi Starou a Střední říší. Asuán bylo také strategicky významné místo, proto v něm byly vojenské jednotky, které chránily hranici a také poskytovaly ochranu karavanám, mířícím dále na jih.

Je to nejjižnější egyptské město. Samo město není nikterak bohaté na významné památky, je však jakýmsi rozcestníkem na turisticky zajímavé cíle v jeho okolí. Četné ostrovy a ostrůvky s malebnými skalnatými zákoutími vytvářejí nádherné scenérie, které jsou ještě působivější z projížďky na loďkách (felúkách). Milovníci flóry si jistě nedají ujít procházku po botanické zahradě na Kitchenerově ostrově. Hlavní turistickou atrakcí jsou samozřejmě asuánské lomy jihovýchodně od města. Žulu právě z těchto lomů najdeme snad na každé egyptské stavbě. Tím, co do těchto míst dnes přivádí turisty, je nedokončený obelisk, který nechala vytvořit pravděpodobně královna Hatšepsovet. Jeho výška měla být 42 metrů a jeho základna 4,2 x 4,2 metrů. Gigantický blok žuly by pak dosahoval hmotnosti 1168 tun. Bohužel došlo k prasknutí obelisku a práce byly ukončeny. Symbolem moderního Asuánu jsou dvě přehrady jižně od města, postavené v letech 1898 - 1902 (Stará asuánská přehrada) a 1960 - 1971 (Nová asuánská přehrada).
Asuán leží přes 900 km jižně od Káhiry. Kdysi býval metropolí Horního Egypta, hraničním městem i křižovatkou karavanních cest. Na zdejší tržiště a bazary přivážely karavany slonů a velbloudů zlato, koření, slonovinu i otroky z černé Afriky. Nejjižnější egyptské město Asuán bývalo v minulosti místem vyhnanství. Za císařského

Asuánská nádrž

Říma sem byli posíláni významní, ale nepohodlní, občané. Tady mohli pracovat v zájmu imperia a zároveň byli dostatečně vzdáleni od hlavního politického dění.
V Asuánu leží dvoupatrový klášter Sv. Šimona. Byl postaven v 6. stol. Patří k nejzachovalejším křesťanským klášterům v Egyptě. Na první pohled připomíná spíše pevnost, obklopenou 10 m zdí, než sakrální stavbu. Stavitelé použili kámen a cihly z nilského bahna.